České hospody a restaurace

Majitelem restaurace je J.Šmíd.

Kdo se skrývá za jménem Josef Šmíd (číslo služebního průkazu 218 075)

Narozen dne 26.12.1961 v Rokycanech.

Dne 28.05.1981 ukončil maturitní zkouškou Střední průmyslovou školu stavební v Plzni, a to z velice podprůměrným prospěchem. Ještě před ukončením střední školy podává 2.12.1980 žádost o přijetí do Pohotovostního pluku SNB Praha. Jmenovaný pluk se vyznačoval zejména zásahy proti tzv. nepřátelům socialistického zřízení a svojí činnost završil brutálním zásahem na Národní třídě v Praze dne 17.11.1989. Ve své žádosti zdůrazňuje, že se mu služba u pluku líbí a slibuje, že bude poctivě sloužit socialistickému zřízení a zůstane věren všemu pracujícímu lidu. A tak dne 25.02.1982 kádrovým rozkazem velitele Pohotovostního pluku VB ČSR je J. Šmíd přijímán do služebního poměru od 01.03.1982 a jmenován do hodnosti strážmistra a současně byl ustanoven do funkce FREGVENTANT III. praporu PP VB ČSR. Jednou z podmínek pro přijetí za příslušníka SNB byla i oddanost socialistickému společenskému zřízení. Podpisem pracovní smlouvy získává i náborový příspěvek 5.000,-Kčs. Již od počátku své služby je horlivým soudruhem, který si plní své závazky na výbornou, a tak získává titul "Vzorného frekventanta". Další povýšení nenechává na sebe dlouho čekat. Přes hodnost nadstrážmistra k hodnosti podpraporčíka, kterou získal dnem 01.09.1986. Vlastnímu povýšení předcházela i jeho osobní žádost o přeložení od PP VB ČSR k oddělení StB Plzeň. A tak jeho kariéra příslušníka StB začíná dnem 01.09.1985 u 3. oddělení I. odboru správy-StB KS SNB Plzeň a od 01.03.1987 přechází do další složky StB, a to 4.oddělení I. odboru správy StB Plzeň. V témže roce ukončuje dvouletý důstojnický vzdělávací cyklus školy Federálního ministerstva vnitra se specializací "Operativní služba StB" s vyznamenáním. Povyšuje na podporučíka a svojí kariéru povyšování ukončuje dnem 01.07.1989, kdy je naposledy ve své kariéře příslušníka StB povýšen do hodnosti poručíka. Tomu všemu předchází i návrh medaile za službu vlasti, kterou získal za obětavé a iniciativní plnění služebních úkolů.

Za úspěšným služebním postupem je jeho pracovní horlivost. Každý příslušník StB měl v popisu práce nábor určitého počtu agentů a důvěrníku. Jednoduše řečeno udavačů. Ani Šmíd nebyl žádnou výjimkou.

Podívejme se na akce, na kterých se podílel on nebo celé jeho oddělení. V hledáčku StB byli nejen občané této země, ale také vysídlenci, kteří byli možným dobrým zdrojem informací ze zahraničí. V akci ?Fotograf?, která byla zaměřena na občana A.U. bývalé ČSSR, který se legální cestou vystěhoval, stačilo, aby byl na nesprávném místě v nesprávný čas a pořizoval fotografie své dcery neúmyslně v blízkosti vojenského objektu a byl v hledáčku StB. Každou svojí návštěvu rodné země pak musel příslušníkům StB odůvodňovat a strachovat se, že dojde ke kompromitaci jeho osoby v SRN. Dalším případem pro horlivého úředníka StB byla prověřovaná osoba F.S, která měla na svědomí jenom to, že obdržela od emigrantky zahraniční osobní automobil a účastnila se pietních aktů pokládání věnců k památníkům amerických vojáků padlých za II. sv. války pořádaných zastupitelským úřadem USA. V akci ?Kybernet? pak jistý vývojový pracovník S.C. vedl korespondenci s obchodním oddělením zastupitelského úřadu Kanady za účelem získání technických prospektů ze zahraničí. To stačilo, aby StB nařídila jeho předvolání a naléhala na jeho spolupráci s ní. A tak bychom mohli pokračovat dál. V akci ?Tony? se zase StB snažila získat ke spolupráci zahraniční občany, kteří navštěvovali své známé na území ČSSR.

Ani v náboru a řízení agentů nebyl Šmíd žádný nováček. Za krycími jmény jako Chameleón, Lesník, Chemik, Tonda nebo Klasa se skrývají konkrétní osoby, které se ke službě pro StB přidaly dobrovolně nebo z donucení. Ani seznam tzv. důvěrníků nepatří mezi jednořádkový dokument. Pod krycími jmény Sandra, Sklenář, Instruktor, Bavor, Atlet a další se zase skrývají skutečná jména tzv. důvěrníků, nebo-li donašečů-udavačů, kteří žijí dodnes v našem okolí. Co však je zarážející, je to, že počet prověřovaných osob, nebo-li sledovaných, je menší než počet všech těch agentů a důvěrníků na ně nasazených. Připočteme-li k tomu aktivní úlohu celé jeho rodiny (rodičů), která se podílela na veřejném vyhrožování spoluobčanů Mirošova s odkazem na svého synka u StB, tak tu máme ideální příklad ?podnikatele? bez jakéko-li morálky a sebereflexe.

Co děla poručík StB J. Šmíd dnes? Je majitelem firmy ROSSO STEEL, a.s. v Mirošově a Zaječí, majitelem společnosti Kovohutě Rokycany, a.s., a také vlastníkem vinařství Kolby, které odkoupil od společnosti Sazka, dříve vlastněné A. Hušákem. Prezentuje se jako finalista roku soutěže Podnikatel roku 2009. Kde jsou jeho sliby o jeho věrnosti k socialistickému zřízení a slib, že pro něj nasadí i život. A takoví lidé mají představovat morální hodnoty tohoto národa. Děkuji, nechci.

Zmíněnou restauraci bych přejmenoval hostinec "U estébáka". Program hostince navrhuji rozšířit o téma "Jak jsem chytal třídního nepřítele". Vyprávění soudruha poručíka a jeho kumpánu nad sklenkou vína z vlastní produkce by určitě přitáhlo zájem veřejnosti a přineslo větší zisk.

PERFEKTNÍ!

Tohle je hnus všech hnusů.

Čas se tu zastavil teda sakra dávno, jídla na výběr nic extra.

Když jsme sem šly po maturitě s kamarádkami, tak to bylo teda na pár facek. V kuřecím salátu - krvavé, neopracované maso, v jiném zase místo parmezánu eidam, tak to jsem si myslela, že si dělají legraci, ale čísník tomu dal korunu... na stížnosti neřekl ani ň, jen přinesl účet.

Takže sem už NIKDY!

Příjemná atmosféra, ALE obsluha hodně nic moc, výběr mizerný, několik let netknutý, na jídlo se dlouho čeká.

Prostředí nic moc, to samé obsluha. Jídlo je připravované pravděpodobně z konzerv. Přitom je drahé. Česnečku jsem v sobě cítila ještě druhý den. Pokud máte hlad, tak možná ...

JSEM Z HAVÍŘOVA, DO TÉTO RESTAURACE CHODÍM TAK 5 KRÁT DO ROKA A JSEM MAXIMÁLNĚ SPOKOJEN. OBSLUHA, JÍDLO A PITÍ NA ŮROVNÍ O HODNĚ DRAŽŠÍCH RESTAURACÍ. PROSTĚ SE TAM VRACÍM RÁD. JOSEF KOZÁK

Nádherná restaurace s příjemným personálem a výbornou kuchyní. Jen by chtělo aby nebylo slyšet takový hluk z kuchyně když se tam připravuje jídlo a personál by se mohl mezi sebou také bavit více potichu. Jinak vše je opravdu dobré.

Hurá, zase už dělají pizzu. A stejně dobrou jako před časem. :) Ale ten mladej jako obsluha - to je fakt tragédie na druhou. :(

Dělaj nejlepší tatarák co znam pěkně červeňounké masíčko a silná vůně čerstvého koření.. mňam. A k tomu obrovský výběr skvělých piv.

Vynikající kuchyně, roztomilá a sympatická obsluha, jídlo vymazlené a velice chutné. V Rokycanech nemá konkurenci a hlavně neznám lepší místo na Rokycansku.

Tohle je pro mě nejútulnější restaurace v Rokycanech. Obsluha rychlá a příjemná, jídlo vynikající. Jedině doporučuju.

Byli jsem zde na večeři, po objednání smaženého hermelínu, přinesli něco, co na dálku silně zapáchalo. Tak jsem píchl do smaženého sýra a vytekla žlutá silně zapáchající hmota, to už se ozývali i sousední spulustrávníci. Vrchní mi nato vysvětlil, že jde o trochu vyzrálejší sýr. No samozřejmě to bylo zkažené, ani mi to nechtěli vyměnit. Zaplatili jsme a odešli. Další zkušenosti byli stejné, tak již nikdy více.