České hospody a restaurace

Mužská část obsluhy v přízemí s permanentním výrazem "hosti mě serou". Grrr. Jinak není moc co hodnotit ? interiér haly v přítmí, jídla ohřívačky jsem nezkoušel, pivo tak tak průměr, docela zakouřeno. Kulečník ani poker nehraji, bowling solidní.

Vybornej klub :) velmi doporučuji hodně se to povedlo

vybornej personal super ceny od otevření sem tam vzdy kdyz je otevřeno v patek sem tam jak koni těším se na další party

je to tam pecka, kvalitní sound system, hudební live produkce (vinyl gramofony, KORGy, ...)

výborný akce každej týden

Majitelem restaurace je J.Šmíd.

Kdo se skrývá za jménem Josef Šmíd (číslo služebního průkazu 218 075)

Narozen dne 26.12.1961 v Rokycanech.

Dne 28.05.1981 ukončil maturitní zkouškou Střední průmyslovou školu stavební v Plzni, a to z velice podprůměrným prospěchem. Ještě před ukončením střední školy podává 2.12.1980 žádost o přijetí do Pohotovostního pluku SNB Praha. Jmenovaný pluk se vyznačoval zejména zásahy proti tzv. nepřátelům socialistického zřízení a svojí činnost završil brutálním zásahem na Národní třídě v Praze dne 17.11.1989. Ve své žádosti zdůrazňuje, že se mu služba u pluku líbí a slibuje, že bude poctivě sloužit socialistickému zřízení a zůstane věren všemu pracujícímu lidu. A tak dne 25.02.1982 kádrovým rozkazem velitele Pohotovostního pluku VB ČSR je J. Šmíd přijímán do služebního poměru od 01.03.1982 a jmenován do hodnosti strážmistra a současně byl ustanoven do funkce FREGVENTANT III. praporu PP VB ČSR. Jednou z podmínek pro přijetí za příslušníka SNB byla i oddanost socialistickému společenskému zřízení. Podpisem pracovní smlouvy získává i náborový příspěvek 5.000,-Kčs. Již od počátku své služby je horlivým soudruhem, který si plní své závazky na výbornou, a tak získává titul "Vzorného frekventanta". Další povýšení nenechává na sebe dlouho čekat. Přes hodnost nadstrážmistra k hodnosti podpraporčíka, kterou získal dnem 01.09.1986. Vlastnímu povýšení předcházela i jeho osobní žádost o přeložení od PP VB ČSR k oddělení StB Plzeň. A tak jeho kariéra příslušníka StB začíná dnem 01.09.1985 u 3. oddělení I. odboru správy-StB KS SNB Plzeň a od 01.03.1987 přechází do další složky StB, a to 4.oddělení I. odboru správy StB Plzeň. V témže roce ukončuje dvouletý důstojnický vzdělávací cyklus školy Federálního ministerstva vnitra se specializací "Operativní služba StB" s vyznamenáním. Povyšuje na podporučíka a svojí kariéru povyšování ukončuje dnem 01.07.1989, kdy je naposledy ve své kariéře příslušníka StB povýšen do hodnosti poručíka. Tomu všemu předchází i návrh medaile za službu vlasti, kterou získal za obětavé a iniciativní plnění služebních úkolů.

Za úspěšným služebním postupem je jeho pracovní horlivost. Každý příslušník StB měl v popisu práce nábor určitého počtu agentů a důvěrníku. Jednoduše řečeno udavačů. Ani Šmíd nebyl žádnou výjimkou.

Podívejme se na akce, na kterých se podílel on nebo celé jeho oddělení. V hledáčku StB byli nejen občané této země, ale také vysídlenci, kteří byli možným dobrým zdrojem informací ze zahraničí. V akci ?Fotograf?, která byla zaměřena na občana A.U. bývalé ČSSR, který se legální cestou vystěhoval, stačilo, aby byl na nesprávném místě v nesprávný čas a pořizoval fotografie své dcery neúmyslně v blízkosti vojenského objektu a byl v hledáčku StB. Každou svojí návštěvu rodné země pak musel příslušníkům StB odůvodňovat a strachovat se, že dojde ke kompromitaci jeho osoby v SRN. Dalším případem pro horlivého úředníka StB byla prověřovaná osoba F.S, která měla na svědomí jenom to, že obdržela od emigrantky zahraniční osobní automobil a účastnila se pietních aktů pokládání věnců k památníkům amerických vojáků padlých za II. sv. války pořádaných zastupitelským úřadem USA. V akci ?Kybernet? pak jistý vývojový pracovník S.C. vedl korespondenci s obchodním oddělením zastupitelského úřadu Kanady za účelem získání technických prospektů ze zahraničí. To stačilo, aby StB nařídila jeho předvolání a naléhala na jeho spolupráci s ní. A tak bychom mohli pokračovat dál. V akci ?Tony? se zase StB snažila získat ke spolupráci zahraniční občany, kteří navštěvovali své známé na území ČSSR.

Ani v náboru a řízení agentů nebyl Šmíd žádný nováček. Za krycími jmény jako Chameleón, Lesník, Chemik, Tonda nebo Klasa se skrývají konkrétní osoby, které se ke službě pro StB přidaly dobrovolně nebo z donucení. Ani seznam tzv. důvěrníků nepatří mezi jednořádkový dokument. Pod krycími jmény Sandra, Sklenář, Instruktor, Bavor, Atlet a další se zase skrývají skutečná jména tzv. důvěrníků, nebo-li donašečů-udavačů, kteří žijí dodnes v našem okolí. Co však je zarážející, je to, že počet prověřovaných osob, nebo-li sledovaných, je menší než počet všech těch agentů a důvěrníků na ně nasazených. Připočteme-li k tomu aktivní úlohu celé jeho rodiny (rodičů), která se podílela na veřejném vyhrožování spoluobčanů Mirošova s odkazem na svého synka u StB, tak tu máme ideální příklad ?podnikatele? bez jakéko-li morálky a sebereflexe.

Co děla poručík StB J. Šmíd dnes? Je majitelem firmy ROSSO STEEL, a.s. v Mirošově a Zaječí, majitelem společnosti Kovohutě Rokycany, a.s., a také vlastníkem vinařství Kolby, které odkoupil od společnosti Sazka, dříve vlastněné A. Hušákem. Prezentuje se jako finalista roku soutěže Podnikatel roku 2009. Kde jsou jeho sliby o jeho věrnosti k socialistickému zřízení a slib, že pro něj nasadí i život. A takoví lidé mají představovat morální hodnoty tohoto národa. Děkuji, nechci.

Zmíněnou restauraci bych přejmenoval hostinec "U estébáka". Program hostince navrhuji rozšířit o téma "Jak jsem chytal třídního nepřítele". Vyprávění soudruha poručíka a jeho kumpánu nad sklenkou vína z vlastní produkce by určitě přitáhlo zájem veřejnosti a přineslo větší zisk.

Příjemné prostředí v jednoduše řešeném interiéru nabízí báječné posezení u dobrého piva a při skvělé kuchyni. Točí se zde vlastní pivo. K jídlu jsme si zde dali smažené olomoucké syrečky se salátem Coleslaw a krůtí stehno na víně s bramborovo-fíkovou kaší a moc jsme si pochutnali i když se nám zpočátku salát Coleslaw k smaženým syrečkům nezdál. Útrata za dva lidi včetně nápojů činila 295. - Kč, což je dle mého hlediska optimální. Myslím si, že pokud navštívíte Sladovnu, nebudete litovat.

Jidlo - losos - velmi chutny, velka porce, prijemna cena

Polevka- velka porce, velmi chutne, nizka cena

Pivo - kozel - dobre

Prostredi - prijemne, hezke venkovni posezeni a detsky koutek

Byli jsme zde o vikendu na obede, i kdyz zde bylo celkem prazdno, servirka si nas nevsimala a obslouzila nas za dlouho. Stoly byli olepene a sklenicky nebyli take zrovna vylestene. Druhy cisnik, ktery nam nesl jidlo byl ok, prijemne vystupovani a velmi pozorny. Jidlo na taliri pekne naservirovane, medium steak nebyl medium ale propeceny, chut a tuhost masa - meli jsme uz lepsi, pecena zelenina jako priloha velmi chutna. Ocekavali jsme vic

Dnes jsme si tam dali 4 hovězí steak z vysoké rostene a musím říci že to jídlo bylo moc dobre. Sice můj steak byl rear, ačkoliv jsme si všichni objednali médium, ale mě to moc nevadilo. Porce byli opravdu obrovské. A nebyla šance je ani sníst. Obsluha moc fajn. Za mě doporučuji a dávám 5 hvězdiček hlavně za ty porce.

Na jakékoli větší oslavy zcela nevhoné. O kvalitách personálu a restaurace raději pomlčím, kdo nezažil neuvěří.

Taková to byla suprová hospůdka. Bohužel už je zase vše jinak. Majitelka vyházela kuchařky i číšníky a nabírá asi bezdomovce.

EDIT: No tak to netrvalo ani rok a už je zavřená.

EDIT:Teď noví majitelé a je z toho předražená úplně obyčejná hospoda.

Chodím sem opakovaně. Restaurace má velkou nabídku jídel od méně pálivých po pořádně prohřívající. Velký výběr zeleninových jídel, vybrat si může i skalní vegetarián. Vždy si k jídlu objednávám mango lassi a čapáty. Co bych vytkla je používání mikrovlnky, (jak si všimnul i uživatel Onestarzz. Z kuchyně se její zvuk bohužel často ozývá a stalo se mi vícekrát, že jídlo chutnalo "ohřátě". Na chuti mu to neubralo, ale stejně... tohle do restaurace nepatří. Proto dávám i jinak chuťově výjimečné restauraci 3 hvězdy. Interiér přijatelný, spíše útulný, intimní atmosféra.

Přišli jsme sem s manželkou na večeři. A hned v prvních okamžicích jsem kritizoval výčepního za jeho práci s pivem. Kritika se nelíbila majiteli podniku, který byl přítomen. Když jsem mu dokázal, že mám pravdu, kritiku přijal a od tohoto okamžiku jsme si s manželkou užívali příjemného večera. K večeři jsme si dali vepřovou panenku s nivou a smažené olomoucké tvarůžky. Zapili jsme to několika půllitry 12°Budvaru a spokojeni s jídlem, obsluhou i pivem jsme zaplatili a odešli.